01.04.2020 02:00, kategorie: Aktuality

Slovo lhoteckého faráře k Neděli Zmrtvýchvstání.

Jedním z mých velmi oblíbených úryvků o Vzkříšení je upřímné přiznání, které učiní učedníci, když s nimi Ježíš kráčí do Emauz. „Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ Nebo-li, "ženy něco povídaly, ale jim se věřit nedá. No, když už ale i chlapi tvrdili totéž, je to skutečně divné. Kdo ví, jak to bylo." Možná si myslíme, že my bychom jednali jinak, okamžitě po obdržení zprávy bychom s hlubokým dojetím beželi ke hrobu a klaněli se Pánu. 

Ale kde že, chovali bychom se stejně. Proč? Tak si to představte. Zemře vám v pátek někdo velmi blízký, nejbližší. Máte pocit, že se vám zbořil celý život. A v neděli ráno telefonát, hlas je v rozpacích: „No víte, jak bych to řekl, ano, zemřel, ale neumíme si to vysvětlit, ale on je tady a živý.“ Nejdříve byste si asi pomysleli, že jde o nějaký krutý žert. Ale za deset minut by volaly příbuzné a rozrušeně by hlásily totéž. Uvěřili byste jim? Určitě ne hned. Proč? Protože byste dělali vše proto si to vymluvit a nepustit k tělu. Protože kdybyste i třebas jen na zlomek vteřiny uvěřili, že je to přeci jen pravda, a pak by se ukázalo, že není… hrozná představa.

V jádru křesťanské víry je přesvědčení, že Ježíš z Nazareta, Syn Boží, očekávaný Mesiáš, vpravdě vstal z mrtvých a už neumírá a sedí po pravici Otce. Věřit tomu je pro mnohé čiré bláznovství, pro jiné veliký risk… co kdyby to nebyla pravda? Věřím, a co vy? Požehnané Velikonoce!