25.04.2020, kategorie: Aktuality

Slovo lhoteckého faráře k 3. neděli velikonoční

Slovo lhoteckého faráře k 3. neděli velikonoční

V dnešním evangeliu se ocitáme na cestě do Emauz. Pán Ježíš na ní pokračuje v tom, co dělal i před svou smrtí a vzkříšením, velmi trpělivě rozmlouvá s nechápajícími učedníky. „Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje“. Reakce učedníků vlastně také není nová: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Právě rodící se církev naváže v tomto na svého Mistra a Učitele. Bude hned od počátku, někdy úspěšně, někdy méně, rozněcovat i skrze službu hlásání lidská srdce. Buď formou, kterou Ježíš zvolil cestou do Emauz, tedy delším, ale hutným uvedením do tajemství. Nebo formou krátkou, kterou jsme slyšeli v dnešním prvním čtení z úst Petra v den Letnic, kdy stručně a jasně, možná až deklarativně, vyzdvihne to podstatné.

V dalším vývoji církve můžeme vidět, jak se obě formy doplňují. Příprava katechumenů, mystagogie, tedy hlubší uvedení nově pokřtěných do tajemství, katecheze dětí i pokřtěných, jdou cestou hlubšího poznání a reflexe. Co ale ta forma krátká? Nám katolíkům moc nevoní, někdy možná oprávněně, zvěstování typu pouliční zkratky „Haleluja, bratře, Ježíš je Boží Syn a položil za tebe svůj život, přijmi ho teď jako svého Spasitele!“ Přesto i my krátkou formu často používáme, i když spíše mezi sebou, jako potvrzení a upevnění již přijatého. Kdypak to je? No přeci při každém vyznání víry, například při mši svaté, na začátku svatého růžence nebo při osobní modlitbě. Naši křesťanští předchůdci shrnuli do pár vět to podstatné, tak podstatné, že za to byli ochotni dát i svůj život.

Zkusme se zamyslet, každý sám za sebe - kdybych měl dát dohromady své vyznání, jak by znělo? V co nebo v koho ve skutečnosti věřím, čemu nebo komu se klaním a za co bych byl ochotný položit i svůj život? Pokud bude zjištění smutné nebo zahanbující, není to důvod k zoufání, ale šance. K dalšímu tázání, k vnitřnímu zápasu, ke změně, k obrácení. Tedy k odvrácení se od svého já a svých představ k Tobě, Pane, a k tomu, jak se nám dáváš poznávat.